Ráno po probuzení jsme zjistili, že na louce vedle které jsme spali přibyl ještě dost veliký stan. Sbalili jsme věci, uvařili si čaj na vařiči (opatrně na kameni na malém plamínku a po dovaření jsme vše dostatečně uhasili vodou).
Za vysokou horou na nás vykukoval vrchol Svinjaku. Kopec je to pořádnej. Obhlédli jsme okolí, zjistili, že na loučce je i obrovské ohnišně, na které jsme se chtěli v průběhu vrátit, ale nakonec jsme sem už za celou dobu nešli. Cestou k silnici jsme našli na kraji lesa koupelnu. Měla vykachlíkovanou podlahu, 3 záchody a tekoucí vodu. To jsme využili na umytí.
Vydali jsme se na snídani do Kal Koritnica, u silnice si ještě doplnili vodu, která tekla z vodovou ze skály (neměli jsme jistotu o pitnosti tak jen pro jistotu, ale nakonec jsme jí stejně nepili). Zjistili jsme, že už jsme od Kal Koritnici byli jen malý kousek. Došli jsme k restauraci (jediné v okolí), kde jsme plánovali dát si snídani, ale otvírali v deset, což bylo asi za 15 minut. Rozhodl jsem se, protože jsme měli na kopec vylézt každý sám, že začnu s výstupem a Olga počká až otevřou, v klidu si dá snídani a vyrazí za mnou.
Cesta na vrchol byla hodně náročná, stoupání bylo 300m/km, délka trasy byla celkem 3,6km s převýšením 1200m. Asi po 3 hodinách a 22 minutách jsem se doškrábal na vrchol. Cestou jsem si udělal jen pár přestávek a v druhé třetině kopce jsem spatřil orly. Bylo jich asi osm. Bylo to nádherný sledovat jak nade mnou krouží a po krátké chvíli, kdy jsem ještě vystoupal výš už létali pode mnou. Také se objevil větroň, který létal mezi orli a kolem hory a v dálce létali letadla s parašutisty. Výhled byl úžasný.
Když jsem přišel na vrchol (před kterým mě předběhl malý německý pár) klepaly se mi nohy, lehl jsem si a nebyl schopný další aktivity. V leže jsem si dal 2 vajíčka na tvrdo s chlebem a pak ještě ovesnou tyčinku… to byla odměna, od večera jsem nejedl, jen jedno corny cestou nahoru. Přikryl jsem se shemagem, kvůlu sluníčku i kvůli vetříku. Koukal jsem na okolní vrcholy, kolem kterých byly mráčky. Vidět bylo do obrovské dálky. Asi jsem i na chvilku usnul.
Po nějaké době slyším dupání, kouknu a Olga už byla na vrcholu. Byla na tom o dost líp než já a to šla jen o trochu pomaleji. Překvapilo mě, že je na vrcholu tak rychle. Ještě jsme nějakou dobu seděli a odpočívali a já se vydal první dolů. Cesta zpátky trvala asi hodinu a padesát minut, ale to jsem se ještě stavil cestou na trosky opevnění Kal Čelo. Po dokončení cesty jsem si sedl do restaurace, odpočíval (spocenej jsem byl jako bych vylezl v oblečení ze sprchy) dal si pivo, několikrát přečet jídelní lístek a čekal na Olgu. Ta dorazila kolem šesté. Dali jsme si polívku, já ještě kalamáry s bramborama a dali jsme si jako zákusek plněné bramborové taštičky s ořechovou nádivkou a zazdili to likérem s názvem medvědí krev.
Přemýšleli jsme co dál. Navrhl jsem dojít do Bovce, když už je to cíl naší cesty. Do Bovce jsme došli už za tmy a narazili na hostel HOSTEL SOČA ROCKS, který se nám oběma hodně líbil. Šli jsme se podívat blíž a zjistili jsme, že si tu můžeme objednat aktivity na zítra. Nakonec to bylo dobře, že jsme se tu stavili, jinak bysme další den možná už nějaké aktivity nesehnali. Objednali jsme si na 9:30 rafting a na 15:30 zipline. Paní na recepci se nás ptala kde spíme, trošku jsme zaváhali (ona pochopila) a já povídám, že kousek odtud 🙂 Vyšli jsme za Bovec a pod lanovkou jsme našli celkem dobré místo na spaní. Noc byla zase pěkně teplá.
