Vzbudil jsem se už v půl šestý. Protože byla tma, ještě jsem zavřel oči a chtěl spát dál. Ve třičtvrtě na šest jsem si ale uvědomil, že brzo bude svítat a Olga má přede mnou asi 200km náskok, tak jsem nechtěl nechat nic náhodě a vyjet co nejdřív a doufal jsem, že to nebude dneska stejná bída jako včera. Sbalil jsem věci a chviličku po šesté vyrazil, pomalu začalo svítat a než jsem dorazil zpět k pumpě bylo už světlo. Dal jsem si horkou čokoládu a přemýšlel co dál. Seděl jsem na pumpě u stolečku a přisedl ke mě pán a ptal se jestli mám u stolu místo. S ním si přisedli ještě další dva pánové. Napadlo mě, že se jich zeptám jestli nejedou na Linz. Jeli a i by mě vzali. Po chvilce řidič povídá, že se mám zeptat u vedlejšího stolu dvou Poláků, prý jedou až do Itálie tak by mě mohli vzít mnohem dál než oni (mířili přes Linz na Vídeň a domů na Slovensko). Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem sebral odvahu a šel se zeptat. Asi jsem je dost zaskočil a ptali se jestli jen jeden člověk. Když jsem je ubezpečil, že jen já, tak po chvilce hledání v mapě mě neodmítli dovézt až do Villachu. To byla naprostá bomba, najednou jsem měl možnost posunout se jedním rázem skoro o 400km, což je víc než dvojnásobek včerejšího stopování.
Při nastupování jsem pochopil, proč se ptali jen na jednoho člověka. Měli plné auto a spíš náhodou jim zbylo jedno místo k sezení. Byl to Polák Alex a Rus Alex 🙂 Auto mělo Pražskou značku. Vyrazili jsme chvilku po sedmé. Cesta rychle ubíhala. Byl jsem rád, že si nemusím povídat a že si vystačí sami 🙂 Plán, že bysme mohli vzít cestou Olgu padl tím, že by neměla kam si sednout, ale napadlo mě, že můžu za Salzburgem vystoupit a už to můžeme dostopovat společně. Domluvili jsme se tedy na této variantě a zatímco my jsme jeli tak Olga teprve vstávala a pomalu se přiblížila k pumpě. Za Linzem se začali objevovat Alpy, bylo to nádhera, najednou se z ničeho nic vynořují až 2tisícové vrcholky. Počasí je od pátku úžasné a svítí sluníčko. Udělali jsme si cestou krátkou přestávku na odpočívadle a jeli dál. Olga mi dala informaci o pumpě, kde za Salzburgem je (pumpa Shell u Eban im Pongau) a ačkoli myslela, že je to asi 20km za Salzburgem, bylo to přes 60km. Alex se mě za Salzburgem ptal jestli nechci zastavit na přestávku tak jsem ho poprosil, jestli může dojet ještě asi 30km až k Shellce a tam, že bych si vystoupil. Dojeli jsme na pumpu. S oběma jsem se rozloučil a poděkoval, byl jsem opravdu rád za jejich pomoc. S Olgou jsme začali rovnou stopovat. Projelo asi 10 aut a pak jela mladá Slovinka a už po prvním pohledu na ní povídám, tahle nás vezme, projela a kousek za námi zastavila. Vzala nás až do Jesenice kousek za Slovinskými hranicemi a 8km dlouhým tunelem. S Olgou prodebatovali celou cestu. Bylo to super, kolem poledne už jsme byli ve Slovinsku.
Rozloučili jsme se a rozhodovali co dál. Dali jsme si oběd a přešli silnici na druhou stranu, kde jsme se u pumpy snažili stopovat. Místo se mi zdálo špatné a tak jsme přešli na menší silnici, kde jsme po chvilce našli celkem vhodné místo ke stopu. Stopovali jsme asi hodinu a pak se rozhodli, že trochu popojdeme. Asi po 50 metrech jsme vyhodnotili, že i když jsme se posunuli jen o malý kousek, tak je místo o hodně lepší na stopování než před 50 metry. Taky jsme nečekali ani 10 minut a vzala nás paní do Kranjskej Gory, krásné městečko. Olga komunikovala s Ivonou jestli už vyjíždí domů a jestli se stihneme chvilku vidět. Bolela mě hrozně hlava a když jsme přicházeli k jezírku, které nám paní doporučila navštívit, potkali jsme studánku, kde jsme doplnili vodu a osvěžili se. U jezírka ani ne 1km za městem jsme si dali výbornou zmrzlinu. Byli jsme s Ivonou domluvení, že přijede asi za hodinu, zatím jsme si odpočívali. Nakonec přijela asi za hodinu a půl (je to dlouhá a náročná cesta přes vysokou horu) tak jsme se sešli jen na parkovišti na ani ne půl hodinu.
Vydali jsme se dál a zkoušeli stopovat. Pomalu se stmívalo, ale ještě bylo dobře vidět. Ušli jsme něco přes kilometr, když nám zastavila starší paní. Vzala nás asi 10km před Bovec a když jsme viděli co všechno bysme museli vystoupat a zklesat, tak jsme byli opravdu hodně vděční za její odvoz. První část cesty vedla hodně do kopce a pak zase hodně z kopce, dál už byla víceméně rovinka, ale i ta bylo hooodně dlouhá a paní nám ušetřila dobrých 30 náročných km.
Po tom co jsme vystoupili jsme se vydali směrem k Bovci. Šli jsme několik km podél řeky Soča. Kousek před obcí Kal Koritnica jsme našli krásné místo na spaní. Noc byla ještě teplejší než včera, tak se nám spalo moc dobře.
