Dnešní den byl hodně pracovní, tak aspoň nějaké externí příspěvky

— a ještě jeden —

Dnes jsem dočetl výbornou knihu od Mikiho Škody, Můžeš (po)dělat cokoli. Po dlouhé době jsem se čtením úplně nepospíchal a příběhy jsem si vychutnával a těšil se na další a další dobrodružství.

Kniha je čtivě napsaná. Je fajn si přečíst o tom jak můžeš být jednou nahoře a jednou dole (jako bych četl o sobě). Líbí se mi, že i přes neúspěchy, které zákonitě musí přicházet jde Miki dál za svým cílem. Když se to opravdu hodně podělá, tak to může být náročný (teď narážím na předposlední příběh, který není úplně happy), ale je důležitý jít dál. Já říkám, že když se to nehýbe tak je to mrtvý a osobně si na klid si nemůžu ztěžovat 😀

Není to kniha o tom jak všechno vychází, jak to obvykle u motivačních knih bývá, ale o to je lidštější. Jsou chvíle kdy si říkáš, ty vole tak to bylo o fous. Jindy tak do toho bych nešel, nebo si přeješ aby výsledek byl pozitivnější a snaha byla odměněná, ale všechno chce svůj čas a když člověk dělá to co má rád a dělá to dobře, pak se odměna dostaví a jak píše Miki, tak ne vždycky jsou největší odměna peníze.

„Jistým bodem počínaje není již návratu. Toho bodu je třeba dosáhnout“
Franz Kafka

Dopoledne jsem udělal trochu práce a po obědě jsme se vydali k Vltavě. Adrianka si vzala koloběžku, prý ji nebudu tahat v ruce a ona na ní bude jezdit (což nakonec z větší části i splnila). Akorát při cestě ze schodů za barákem sebou sekla na zem.

Na zastávce na Budějovické jsme nastoupili do autobusu, byla tam už od pohledu nepříjemná bába. Rejpala na celej autobus úplně do všeho. Když začala mít kecy i na mě s holkama, tak jsem začal v podobným tónu, no a nakonec jsem se nechal zatáhnout do tý nepříjemný energie a neustál jsem to v klidu a rozčílil se. Příště se musím víc ovládat.

• 

• 

• 

Cestou k lanovému parku jsme si zablbli na cvičišti. Adriance to moc šlo a přeručkovala na druhou stranu po žebřinách. Viděli jsme nutrii a ještě našli něco co z dálky vypadalo jako pěna, ale po příchodu na místo jsme zjistili, že je to nefalšovanej sníh – jo a ještě něco co vidět nechceš, staršího chlápka a bohužel úplně nahýho.

Na Lanovém centru Adrianka spadla na první pohled dost drsně na záda, přes hlavu asi z druhýho stupínku žebříku. Sprostě jsem zakřičel na Niki, ale byla to moje chyba, že jsem jí špatně hlídal. Poslední dobou mám nervy na pochodu a nakonec jsem se ještě utrhl na malýho kluka, ale zase je pravda, že čuměl jak debílek. Asi bych měl začít brát něco na nervy.

Holky si třikrát vylezly do vrcholku lan a sjeli skluzavky a pak jsme se přesunuli autobusem nad IKEM a vydali se k restauraci u Václava, kde jsme se sešli s Olinkou a dali si malé jídlo a pivečko 🙂

Pak jsme si cestou domů přes OC Chodov koupili ingredience na burgery a udělali si výbornou večeři, protože jsem toho přes den splácal už dost, tak jsem si svojí večeři schoval na druhý den. Bylo to výborný, ochutnal jsem malý kousek který Adrianka nechala. Holky vytuhly snad ještě před devátou.

V sobotu jsme si udělali výlet na Ještěd. Vybrali jsme si výborný den, kdy bylo nejchladněji z celého týdne, když jsme dorazili na vrchol bylo celých 6,3°C.

Cestou do Liberce se udělalo Davídkovi (3 roky) špatně… a to jsem jel opravdu slušně. Zastavili jsme na pumpě u Benátek nad Jizerou, kde jsme strávili hodinu, děti se občerstvili (samá mňamka: párky v rohlíku, zmrzlina…) Co mě ale pobavilo, když přijelo auto s celníkama, Davídek vykřikl: „Táto, benga, pryč…“ Jen jsem valil oči, ale prý to má z nějakého filmu, nebo seriálu 😀

Už od paty lanovky se Ještěd co chvíli schoval v mlze ale protože nejsme srabíci, tak jsme si to pod lanovkou vyšli pěšky. Cesta trvala 2 hodiny, ale zvládly to i dvě děti 3 a 6 let, a to úplně bez reptání.

V restauraci jsme si dali výbornou obědo-večeři (bylo už po čtvrté odpoledne), nicméně když si budete chtít dát na vrcholku v restauraci jídlo, počítejte s tím, že to není 3. cenová 🙂

Vzhledem k tomu, že na vrcholku bylo opravdu chladno, děti už byly unavené a taky se těšily na lanovku, sjeli jsme dolů lanovkou, rozhodně to bylo mnohem rychlejší, než když jsme se drápali nahoru (snad ani 4 minuty), ale doporučuju lanovku nepoužít a když to půjde vyšlápnout si to pěšky nahoru i dolů.

Cestou zpátky si děti vyžádali zmrzlinu, tak jsem zastavil u první pumpy… vyběhl jsem abych byl co nejrychleji zpátky, než děti vylezou ze sedaček. Zmrzlinu co jsem chtěl neměli, tak jsem během pár sekund běžel zpátky, rychle nasedl do auta a jeli jsme… Prý to sledoval s vyplašeným pohledem nějaký člověk, jak zabíhám na pumpu, za chvilku vybíhám, nasedám a jedeme pryč… U další pumpy jsem to udělal záměrně, koupil zmrzlinu a při nastupování do auta jsem vykřikl „ZDRHÁME“, dvojice na lavičce u pumpy nevěděla co si myslet 😀 😀

Tohle mě udivilo když jsem jel pro starší dceru do školy. Pokud to z fotografie tak pod obrázky autíček je S….l a E..k. Napadly mě tři varianty, i když si dovedu představit i další možnosti:

1. jedná se o nějakou verzi GDPR ze strany rodičů
2. kdyby se moje děti jmenovaly zřejmě Samuel a Erik, tak bych to taky nikde nevytruboval
3. je to rébus pro řidiče jedoucí za tímto vozem, aby si lámali hlavu co místo teček dosadit

K večeru, cestou na Letní Shakespearovské slavnosti, v Letní míčovně na Pražském hradě (to je ten na který z Letné ukazují ukazatele s červenými trenýrkami) kde dnes dávali, mimořádně povedený kus Zimní pohádka, která se mi líbila ještě víc než loni a předloni Romeo a Julie a Hamlet, jsme se stavili na vynikající palačinky ve Waf-Waf na Letné (dát si můžete jak sladké tak i slané a opravdu doporučuju vyzkoušet)

Už měsíc jsem se na něj chystal, ale pořád jsem neměl čas. Večer po práci, když už jsem neměl na nic jiného energii, jsem se do něj pustil.

těsto:

• 250g másla
• 350g polohrubé mouky
• 150g moučkový cukr
• 3ks žloutek
• 1 vanilkový cukr
• lžička kakaa

• 500g měkký plnotučný tvaroh
• 350g zakysaná smetana
• 2 – 3 vanilkové cukry

Máslo necháme trochu rozměknout. Přidáme mouku, cukr, žloutek a vanilkový cukr a smícháme dohromady.

Těsto rozdělíme na dvě poloviny a do jedné přidáme kakao a promícháme. Na dno formy dáme kakaové těsto, na něj nalijeme tvaroh smíchaný s cukrem a zbylé těsto nadrobíme na tvaroh.

Upečeme na 180°C zhruba 45 minut.