Vzbudil jsem se už v půl šestý. Protože byla tma, ještě jsem zavřel oči a chtěl spát dál. Ve třičtvrtě na šest jsem si ale uvědomil, že brzo bude svítat a Olga má přede mnou asi 200km náskok, tak jsem nechtěl nechat nic náhodě a vyjet co nejdřív a doufal jsem, že to nebude dneska stejná bída jako včera. Sbalil jsem věci a chviličku po šesté vyrazil, pomalu začalo svítat a než jsem dorazil zpět k pumpě bylo už světlo. Dal jsem si horkou čokoládu a přemýšlel co dál. Seděl jsem na pumpě u stolečku a přisedl ke mě pán a ptal se jestli mám u stolu místo. S ním si přisedli ještě další dva pánové. Napadlo mě, že se jich zeptám jestli nejedou na Linz. Jeli a i by mě vzali. Po chvilce řidič povídá, že se mám zeptat u vedlejšího stolu dvou Poláků, prý jedou až do Itálie tak by mě mohli vzít mnohem dál než oni (mířili přes Linz na Vídeň a domů na Slovensko). Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem sebral odvahu a šel se zeptat. Asi jsem je dost zaskočil a ptali se jestli jen jeden člověk. Když jsem je ubezpečil, že jen já, tak po chvilce hledání v mapě mě neodmítli dovézt až do Villachu. To byla naprostá bomba, najednou jsem měl možnost posunout se jedním rázem skoro o 400km, což je víc než dvojnásobek včerejšího stopování.

Při nastupování jsem pochopil, proč se ptali jen na jednoho člověka. Měli plné auto a spíš náhodou jim zbylo jedno místo k sezení. Byl to Polák Alex a Rus Alex 🙂 Auto mělo Pražskou značku. Vyrazili jsme chvilku po sedmé. Cesta rychle ubíhala. Byl jsem rád, že si nemusím povídat a že si vystačí sami 🙂 Plán, že bysme mohli vzít cestou Olgu padl tím, že by neměla kam si sednout, ale napadlo mě, že můžu za Salzburgem vystoupit a už to můžeme dostopovat společně. Domluvili jsme se tedy na této variantě a zatímco my jsme jeli tak Olga teprve vstávala a pomalu se přiblížila k pumpě. Za Linzem se začali objevovat Alpy, bylo to nádhera, najednou se z ničeho nic vynořují až 2tisícové vrcholky. Počasí je od pátku úžasné a svítí sluníčko. Udělali jsme si cestou krátkou přestávku na odpočívadle a jeli dál. Olga mi dala informaci o pumpě, kde za Salzburgem je (pumpa Shell u Eban im Pongau) a ačkoli myslela, že je to asi 20km za Salzburgem, bylo to přes 60km. Alex se mě za Salzburgem ptal jestli nechci zastavit na přestávku tak jsem ho poprosil, jestli může dojet ještě asi 30km až k Shellce a tam, že bych si vystoupil. Dojeli jsme na pumpu. S oběma jsem se rozloučil a poděkoval, byl jsem opravdu rád za jejich pomoc. S Olgou jsme začali rovnou stopovat. Projelo asi 10 aut a pak jela mladá Slovinka a už po prvním pohledu na ní povídám, tahle nás vezme, projela a kousek za námi zastavila. Vzala nás až do Jesenice kousek za Slovinskými hranicemi a 8km dlouhým tunelem. S Olgou prodebatovali celou cestu. Bylo to super, kolem poledne už jsme byli ve Slovinsku.

Rozloučili jsme se a rozhodovali co dál. Dali jsme si oběd a přešli silnici na druhou stranu, kde jsme se u pumpy snažili stopovat. Místo se mi zdálo špatné a tak jsme přešli na menší silnici, kde jsme po chvilce našli celkem vhodné místo ke stopu. Stopovali jsme asi hodinu a pak se rozhodli, že trochu popojdeme. Asi po 50 metrech jsme vyhodnotili, že i když jsme se posunuli jen o malý kousek, tak je místo o hodně lepší na stopování než před 50 metry. Taky jsme nečekali ani 10 minut a vzala nás paní do Kranjskej Gory, krásné městečko. Olga komunikovala s Ivonou jestli už vyjíždí domů a jestli se stihneme chvilku vidět. Bolela mě hrozně hlava a když jsme přicházeli k jezírku, které nám paní doporučila navštívit, potkali jsme studánku, kde jsme doplnili vodu a osvěžili se. U jezírka ani ne 1km za městem jsme si dali výbornou zmrzlinu. Byli jsme s Ivonou domluvení, že přijede asi za hodinu, zatím jsme si odpočívali. Nakonec přijela asi za hodinu a půl (je to dlouhá a náročná cesta přes vysokou horu) tak jsme se sešli jen na parkovišti na ani ne půl hodinu.

Vydali jsme se dál a zkoušeli stopovat. Pomalu se stmívalo, ale ještě bylo dobře vidět. Ušli jsme něco přes kilometr, když nám zastavila starší paní. Vzala nás asi 10km před Bovec a když jsme viděli co všechno bysme museli vystoupat a zklesat, tak jsme byli opravdu hodně vděční za její odvoz. První část cesty vedla hodně do kopce a pak zase hodně z kopce, dál už byla víceméně rovinka, ale i ta bylo hooodně dlouhá a paní nám ušetřila dobrých 30 náročných km.

Po tom co jsme vystoupili jsme se vydali směrem k Bovci. Šli jsme několik km podél řeky Soča. Kousek před obcí Kal Koritnica jsme našli krásné místo na spaní. Noc byla ještě teplejší než včera, tak se nám spalo moc dobře.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Je pátek 13. čeká mě cesta stopem do Slovinska, tak jsem zvědavej jak všechno dopadne. Ráno jsem dopřipravil a dobalil věci (i když jsem stejně nějaké, ale naštěstí nepotřebné věci zapomněl).

Potkal jsem se ještě s Olgou na Roztylech, než odjela stopovat do Benešova. Ještě se vracela pro něco domů, tak si odjezd o něco odložila 🙂 Odvezl jsem k Janě pro Nikolku sluchátka, který si ke mně Niki nechala poslat a vyrazil jsem na stop.

Bohužel pumpa na začátku dálnice na Brno je na nějakou dobu z důvodu oprav dálnice uzavřená, tak jsem se vydal autobusem směrem do Průhonic k nejbližší pumpě za Prahou vedle Lídlu. Napadlo mě vystoupit ještě před dálnicí a začít stopovat, ale když nikdo nestavěl, nasedl jsem přesně ve 12:00 do dalšího autobusu na Opatov, kde jsem přestoupil směr Průhonice. Nastoupil jsem rychle do autobusu, který už čekal na zastávce, tak jsem si nestihl schovat vody do batohu a v přeplněném autobuse jsem přečkal (nebo spíš přetrpěl) cca 25 minut jízdy s lahvemi v rukách a blbě nasazeným batohem na zádech.

V Průhonicích jsem došel ke kruháči u Lídlu, kde je výjezd na Brno, snažil se dostat k pumpě, což bylo lehce složitější, ale když jsem se tam dostal, tak jsem stejně zjistil, že tam jezdí tak málo aut, že jsem se vrátil zpět ke kruháči, kde jediné bezpečné místo k zastavení bylo směrem z Průhonic, což nebylo úplně nejlepší místo, ale nechtěl jsem ohrožovat dopravu, tak jsem prostě čekal 🙂

Skoro po dvou hodinách, kdy projelo pár aut a nikdo se neměl k zastavení, mi zastavil pán v mercedesu se kterým si povídal, což mě dost pobavilo a vzpomněl jsem si na seriál Knight Rider s Davidem Hasselhoffem. I když se autu ten den moc bavit nechtělo, tak to je velmi zajímavé. Zastavili jsme se cestou na pumpě a po chvilce už jsem vystupoval na výpadovce z Benešova směr České Budějovice, byl jsem mu moc vděčný, protože horší místo na stopování z Prahy jsem si vybrat nemohl. Teď jsem byl na výborném místě na stopa.

Během pár minut mi zastavil kluk co jel z Rumburka někam k Chorvatsku (i když to místo si na 99.9% vymýšlím, protože jsem to zapomněl a nejspíš se teď vůbec netrefuju), kde se narodila jeho babička. Vzal mě až za Soběslav ke Kepmu Fousek, tam jsem u parkoviště potkal mladý polský pár. Chvilku jsme si povídali a pobavilo nás, že i oni jedou stopem až do Slovinska. Už tam prý stáli půl hodiny, tak jsem si stoupl kousek za ně. Mezitím si rozmysleli, že půjdou stopovat někam dál. I já se po neúspěšné půlhodině rozhodl, že půjdu jinam. Cestou jsem je potkal a došel jsem až do Veselí nad Lužnicí, cestou se snažil někoho stopnout. U Veselí mi zastavili dva kluci (evidentně podle vzhledu buď už po jointu, nebo těsně před), ale jeli na druhou stranu do Tábora, což se mi moc nehodilo, protože tam jsem před nějakou chvilkou projížděl s klukem z Benešova.

Prošel jsem Veselí nad Lužnicí. Stoupl si před nájezd na dálnici. Asi po 5 minutách mi zastavil potetovanej chlapík v zahuleným autě. Povídal, že má chovnou stanici, že jede za kamarádama z kapely se kterou dřív hrál. Poradil jsem mu dovolenou v zimě na Lanzarote (cenově dostupné a i v zimě je tam teplo na koupání). Vzal mě až do Budějovic, kde jsem se vydal směrem na výpadovku na Linz a před stopováním jsem si dal na pumpě nanuk a trošičku si odpočinul.

Dlouho nikdo nestavil. Zastavil mi asi po 20 minutách chlápek co mě vzal kousek za odbočku na Český Krumlov. Už jsem byl kousek od hranic asi 28km. Zastavilo mi auto, že mě vezmou do Kaplice. Protože jsem si neuvědomil, že je to už jen kousek od hranic, tak jsem jim poděkoval a čekal na jiný stop. Zastavil mi pán, který mě vzal do Kaplice, tentokrát už mi to po promyšlení přišlo v pohodě. Už jsem byl kousek od hranic. Začalo se stmívat, nasadil jsem čelovku a stopoval na Dolní Dvořiště. Stál jsem tam asi až do devíti a rozhodl se, že k hranicím dojdu pěšky.

Asi po 2km mi zastavil takovej týpek co jel do Dvořiště za kamarádama. Byl jsem rád, protože to bylo ještě pár km. Říkla, že na mě volal už v Kaplici, ale to jsem ho vůbec neslyšel. Vystoupil jsem na náměstí a vydal se k hranicím. Dal jsem na pumpě sušenku, odešly mi aplikace v mobilu a došel k pumpě hned u hranic. Zjistil jsem, že stopovat na tomhle místě není úplně ideální, dal jsem si horkou čokoládu, sedl si s ní na pumpě a odpočíval. Na to, že jsem celý den jen čekal na stopa a vezl se autem to bylo dost náročný.

Rozhodl jsem se, že zalezu do lesa a pojedu ráno. Hledal jsem po tmě místo na spaní. Cestou jsem ztratil instrukce a papíry s poznámkama, tak jsem se vrátil asi km zpátky a našel je na louce kousek od posedu a pěkně si promáčel boty. Našel jsem místo, který nebylo úplně ideální, ale dalo se tam dobře přespat. Noc byla teplá a zem měkká, tak se spalo dobře. Ke spánku jsem se dostal až tak kolem půlnoci.

Do večera jsem seděl v práci a večer pak dokočil přípravy na zítřejší odjezd. Obsah batohu mám připravený a částečně i sbalený, celkově s jídlem a vodou cca 15kg.

Asi každý kdo už před 19 lety vnímal svět, tak ví přesně co dělal v tento den a ani po 19 letech jsem to nezapomněl ani já a ještě to možná je umocněno tím, že jsem se v noci 11. září 2001 vrátil z Los Angeles. Hodně věcí se na světě od té doby změnilo (rád bych řekl k lepšímu). A dodnes se nemůžu ubránit dojmu, že v tom měla prsty americká vláda, nebo někdo, kdo má potřebu prostřednictvím šíření strachu ovládat vystrašené lidi.

Aby to nebylo jen negativní se smutnýma vzpomínkama, tak jsem si dneska pořídil atlas střední evropy a mapu severozápadu Slovinska, kam se v pátek stopem chystám na Bovec… Obrázky odtud ukazují krásnou přírodu, tak ještě dobře dorazit a mohlo by se trochu oteplit.

Dnešní den byl hodně pracovní, tak aspoň nějaké externí příspěvky

— a ještě jeden —